JAN DUNGEL (*1951)

Vystudoval biologii, ale rozhodl se pro kariéru umělce na volné noze. Ve své malířské tvorbě i ilustracích se zaměřuje zejména na témata přírody a odbornou ilustraci. Dosud ilustroval na padesát knih, které byly publikovány nejen v České republice, ale také např. ve Velké Británii, Německu, Polsku, Holandsku, Francii, Maďarsku, Venezuele, Kolumbii i jinde. Kniha „Chováme se jako zvířata?“ s jeho ilustracemi byla v roce 1993 Ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví oceněna titulem Nejkrásnější kniha roku 1992. Svou volnou tvorbu prezentoval na mnoha kolektivních i samostatných výstavách v ČR i v zahraničí. Spolupracuje s divadly, hudebníky i architekty, nevyhýbá se ani komerčnímu designu.

Od roku 1992 maluje divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí. Všechny kresby vznikají pouze na základě pozorování a blízkých setkání. Ve své práci v terénu klade důraz na autentičnost a přesnou dokumentaci. Postupně na svých výpravách navštívil celou řadu zajímavých míst tropické Jižní Ameriky:
• 1992–2013 llanos (Venezuela, Kolumbie) 1992–2013 N. P. Henriho Pittiera a San Esteban (Venezuela)1992–2008 Orinoco, Atabapo, Ventuari, Cunucunuma, Casiquiare a všechny jeho přítoky, Rio Negro, Guainia (Venezuela, Kolumbie)
• 2004, 2005, 2007 Rio Baria, Yatua, Macizo de la Neblina (Venezuela)
• 2006, 2008, 2013 Sierra Maigualida (Venezuela)
• 2002, 2006, 2008, 2009, 2010 Pantanal (Brazílie)
• 2002, 2006, 2008, 2009 N. P. Noel Kempff Mercado (Bolívie)
• 1996 Rio Pastaza, N. P. Cajas (Andy) (Ekvádor)
• 1999, 2010, 2011 Otonga (západní Andy) (Ekvádor)
• 2011 Chocó (Ekvádor)
• 1999, 2010, 2011 N. P. Yasuni (Rio Napo, Tiputini, Cononaco, Curaray) (Ekvádor)
• 1999 Cordillera Oriental (Peru)

• Vzpomínáte si na to, když jste poprvé vstoupil do amazonského pralesa?

„Na to zapomenout nelze, protože ta zkušenost byla naprosto odlišná od všeho, co jsem doposud zažil. Už jenom ta zvláštní vůně, která mě uhodila do nosu, když jsem vystoupil na letišti v Caracasu. A pak to teplo, vlhko a exotické, zvláštně vzrušující prostředí. Pro mě to prostě byla cesta na Mars, jako Marťan jsem se cítil a taky jsem tak chodil - vznášel jsem se.“